ŽIVOT.

Josef Václav Sládek

JEST život milá kniha, kterou čteme; ať ta, neb ta, – je každá nejdražší tomu, kdo čte; ji rádi nezavřeme o vůli své a čtení unáší nás tak, že vše co kolem, jenom bývá jak šumný zvuk, jenž v ucho doráží a v duši nevejde: tak duše splývá s tím dějem povídky – a neváží, jak den a hodiny se zvolna snují. A zatím venku stíny poletují a světnice se plní soumrakem a písmo se nám mihá před zrakem; a setmí se. My víme: Večer spěje – a odkládáme knihu s povzdechem. A nikdo nedočet’ se konce děje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby