JEŠTĚ O DĚDOUŠKOVI.

Josef Václav Sládek

– A, dědoušku, jak zlobily vás děti, si dovolujem upřímně vás zváti, byste nám s holí nezůstal tu státi, abyste za kmotra šli pravnoučeti. Že nemůžete slova rozuměti? – I vždyť je tiché! – netřeba se báti! A hluchý děd se k nám z chaloupky klátí a může nechat zrak na nemluvněti. Toť víte, že si přišli se stařenkou a pochovali dítě: – každý chvíli – a teď se oba nad kolébkou chýlí jako dvě staré vrby nad sněženkou... Tak, dědoušku, jste hezký! v světle denním a tak vás nechám státi, – s dovolením!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby