V svůj zimní šat se země přiodívá(J5f)
tichounkým sníh se dolů snáší letem(J5f)
to podvečer kde duma celým světem(J5f)
jest těm jichž den se valem připozdívá(J5f)
A u krbu kde oheň dohořívá(J5f)
a stěny šatí plamenným se květem(J5f)
se v knize kdes uvadlým nad poupětem(J5f)
i zasněžená hlava zamyslívá(J5f)
Jen hustě padej sněhu vše co ruší(J5f)
tvůj bílý koberec ať venku stlumí(J5f)
ať měkce jde i kdo jde ve spěchu(J5m)
přes vzpomínky a svého štěstí rumy(J5f)
a zem jak tiše lehá k oddechu(J5m)
ať pokojno jest v zasněžených duši(J5f)