POD SNĚHEM.

Josef Václav Sládek

V svůj zimní šat se země přiodívá, tichounkým sníh se dolů snáší letem: to podvečer, kde duma celým světem jest těm, jichž den se valem připozdívá. A u krbu, kde oheň dohořívá a stěny šatí plamenným se květem, se v knize kdes uvadlým nad poupětem i zasněžená hlava zamyslívá. Jen hustě padej, sněhu! vše, co ruší, tvůj bílý koberec ať venku stlumí: ať měkce jde, i kdo jde ve spěchu, přes vzpomínky a svého štěstí rumy! – a zem, jak tiše lehá k oddechu, ať pokojno jest v zasněžených duši!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby