Lid v práci své, to lid je ve své síle,
ať v kamení, ať v lidská srdce buší,
ať rukou pracuje anebo duší,
on může čekat: přijde jeho chvíle!
Ten velkým v sobě, kdo je velkým v díle,
on tvrdý kámen na chléb sobě zkruší,
sta mrtvých srdcí jednou jiskrou vzruší
a nezoufá, byť sebe dál byl cíle!
On dojde ho! Jak deště kapka k moři
každá ta krůpěj potu spěje k němu: –
Nuž, ať jen skrápá s čel, ať líce hoří,
v tvrz bušíc křivdy dlaň ať krvácí! –
– ty slzy, pot a krev, ty přijdou k svému!
přes hlupců smích; – to stojí za práci!