JEŠTĚ ránu kladivem
a pak jednu sekerou,
potom může na týden
tesař hodit zástěrou!
Dnes si páni přivstali,
odsouzence vedli tam,
připjali ho na slunce
na ten otesaný trám.
Pacholek si boty vzal,
havran chutě kloval v leb,
soudce zíval: „To je tíž,
dobývat si denní chléb!“
CELÝ den se nepromluví
od rána až do večera:
jizba jako klenba šerá,
muž si svojí práce hledí,
žena šije; –
děcko pannou kotě bije,
když si mňoukne, – a pak sedí,
jako v mez když mezník vryje. –
Celý den se nepromluví,
a jsou spolu muž a žena,
a ona si jenom myslí,
aby byla odvežena
tam, kde nikdo nepromluví!
On srovnává číslo s čísly,
na svůj život myslí rmutno;
kotě skáče, dítě pláče –
Kdyby tak ten mezník nebyl, jenž je pojí! –
Matka léhá, – otec vstává,
ženě ruku nepodává.
Zde je smutno.