MEZI KVĚTY.

Josef Václav Sládek

JÁ mám tě učit kvítka znáti, ty, moje dcerko rozmilá, jak na lukách a na souvrati a na mezích se rozvila? Ty lítáš travou jako včelka od květu v květ a sem a tam: spíš’ ty jsi moje učitelka, já nevím, co ti říci mám. Já řekl bych ti květů jména, leč všude jinak zve je svět – však ty jsi jimi ověnčena a líp jim umíš rozumět. Neb tebe blaží jejich krása, až na líčkách máš červánek, a tvoje velká radost jásá jim vstříc jak ráno skřivánek. A zrak ti září mákem plana a na tvých rtech je zvonků smích, až, těmi květy obsypána, v nich usneš, – sama jeden z nich.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby