VÍTR V LISTOPADU.

Josef Václav Sládek

DUJ si, větře, duj, bij nám do oken, – ať si venku zimou strašíš, z pod krovu nám nezaplašíš letní, květný sen. Trhej venku list, cuchej pozdní květ – zde, v té naší jizbě malé bude to kvést neustále, třeba venku led. My jsme tady dva, žena má a já, děcko naše, to je třetí, k nám dnes, větře, nedoletí smutná píseň tvá. Kvíli si a duj v našich oken mříž; čím to divěj’ zaburácí, přitulíme se jak ptáci jenom k sobě blíž’. A kdo poslouchá jako my tě dnes, smuten-li, v tu jeho bídu kousek štěstí, trochu klidu také jemu nes!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby