V LISTOPADU.

Josef Václav Sládek

TEĎ ubledlá nádher ta sláva(J5f) ku hně prsti znavena se chý(J5f) v ukřeh ruce posled květ (J5f) a zrakem jenž se bol pousmá(J5f) A jednu po dru své zdoby sklá(J5f) lupe nach ve zlatostkvoucím vlasu(J5f) ocún jenž žověl se v jejím pasu(J5f) a ros perly jež tak la da(J5f) Sbor pěv svých v dál poslala dříve(J5f) by mohla sama zmírat se svým bolem(J5f) ma a klidna bez ohlasu kolem(J5f) jen s uponkou krás v své duši tkli(J5f) A do komor a soren li(J5f) a v dou zvířat složila své bří(J5f) těžho ovoce by žili v zi(J5f) když je dlaň nikdo neuvi(J5f) A vítr sklá ji svým mrazným šlehem(J5f) a je vlas pokryje jinovatka(J5f) a s líce prchne ži ha slad(J5f) a srdce utichne pod lým sněhem(J5f)