CHUDÝ byl můj statek v stráni,
chudé bylo tvoje věno,
přinesla’s k nám požehnání,
moje ženo!
Sotva ráno slunce svitne,
sotva ptáče probuzeno,
vstaneš, jako ptáček vzlítne,
moje ženo!
Jen se na mne pousmíváš,
a když k pluhu zapřaženo,
od prahu se ještě díváš,
moje ženo!
Když je ruka prací zhnětlá,
čelo chmurou zataženo,
ty jsi jako paprsk světla,
moje ženo!
A když světa rámě tvrdé
proti nám je namířeno,
čelo tvé, jak mé jest hrdé
moje ženo!
Ve světě co chce ať značí
bohatství a sláva, jméno,
my jsme šťastni, to nám stačí,
ty, má ženo!