KOLÍBEJ mne, kolíbej,
moje loďko snivá; –
řeka šplouná, povídá,
v dál jak s námi splývá.
Na břehu se rákosí
šepotavě sklání,
větřík duje, potichu
v dál nás popohání.
Hlava klesá, ruka mdlá
pustila se vesla,
jest jakoby dřímotou
nás ta loďka nesla.
Daleko, ó daleko
radostí i hoře,
kams, v to velké, neznámé,
mlčenlivé moře.