VZALA si mladého
sousedů Bětka; –
já nechci žádného,
než toho dědka.
Já budu u něho,
on bude při mně,
já zlatý strnádek,
on bodlák v zimě.
Ta Bětka sousedů
bude jen chovat,
já budu stříbrná
zrnečka klovat.
Mladý tu hubičku
sotva že vrátí,
starý se za jednu
rok bude smáti.
Jako ta růžička,
jako ten šípek;
bude-Ii hubovat,
vezmu mu típek.
Kéž by mně vydržel
až na posledek
dědoušek, běloušek,
můj zlatý dědek!