NEBYLA to ryba
ani ráček,
byl z našeho zámku
pán-panáček.
Sametová líčka,
ručky ladné,
jako s holubníku
pírko spadne.
Muzikanti, hrejte
panským solem,
panáček nás poctil
jednou kolem.
Jenom ať vám puzón
nepřebroukne,
sic nám pán-panáčka
ven vyfoukne.
Pozor, pán-panáčku,
na matičku,
ať si nezmačkáte
náprsničku! –
To my u nás máme
jinou chasu,
ti nás jako kleště
drží v pasu.
To jsou naši hoši
jinak milí,
oni by z nás duši
vytočili!