ZÁLETNÝ PÁN.

Josef Václav Sládek

Co ty skáčeš, koni vraný, přes ten úhor neoraný? Za tou hnědou křepeličkou si skáču na vše strany.“ V hrdlo lžeš, ty vraný koni, kůň křepelky neuhoní, pro koně jest jetelinka, po křepelce, co mu po ? Nač bych lhal, koník černý jsem jen svému pánu věrný, pro tebe on hlavu věší, nic ho v světě nepotěší.“ Vyřiď svému pánu, v poli mne že tady nic nebolí, nejezdí po úhoru, ale jede k zámku v boru. Na tom zámku bledá paní čekala ho do svítání; – on jest její, ona jeho, po tom božím přikázání.