KOVÁŘ.

Josef Václav Sládek

STŮJ pevně při práci a kuj a kuj, kováři zasmušilý, lide můj! nechť na čele pot rmutný: ať temný úder tvého kladiva obřího srdce tlukem zaznívá v ten kraj až k smrti smutný! V svém chmurném klidu, před bouří jak bor, v své silné duši nepoddajný vzdor, buš do tvrdého kovu, jejž dal ti osud, když ti domov bral, bys pancíř zas a meč si ukoval neb kletbu otrokovu. Jen kuj! – Ať slyšet kladivo tvé hřmít! V tvou dílnu na sta let už nepad’ svit, ni na tvé rodné pláně, jen ten, jenž z ocele ti srší v líc a v němž, jak buší pěsť, duch nezří nic než zbraně, zbraně, zbraně!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby