ZIMNÍ slunce bledě svítá
šedou mlhou v smutný sad,
každá větev jíním zkvítá
a z těch květů vane chlad.
Je tak ticho, teskno všude,
v síni teskno také tak;
v krbu doutná uhlí rudé
v zamyšlený, vlhký zrak.
Duše plna vzpomínání
na tak mnohý zmrzlý květ,
na rtech teskné pousmání:
bledé slunce zašlých let. –