ŠEPTAL tisu tmavý peň:
„Jenom jdi a zapomeň;
srdce mladé, unavené,
jak tu mého u kořene
dřímá už svůj věčný sen,
to už také nevzpomene.“
Stál jsem dlouho, nemoh’ jít,
nemoh’ tomu uvěřit,
co ten tmavý šeptal peň;
šeptal stále: „Zapomeň!“
až jsem řekl: Zapomenu,
nevrátím se nikdy zpět;
mezi námi bude ležet
šerý, pustý, prázdný svět.