MEZI KNIHAMI.

Josef Václav Sládek

BYL podzimkový, šerý den a těžký stesk mi v duši leh’, tu náhle padl do oken svit slunečný a v řady kněh. Tak stály tady nehnutě, kmen podle kmenu, – duchů les, jímž jako orlí perutě se myšlenkový šelest nes’. A paprsk slunce na ně pad’ jak v starých dubů kořeny; ten tam byl stesk a nesoulad, já viděl prales vznešený. Ten lidstva velkých duchů bor, jak hledí ve svých myšlenkách tak nepoddajně v žití spor. A nesmrtelna dech jím táh’.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby