Jan Lamač zdědil po svém otci mlýn(J5m)
v hlubokém sedle vlhké Šumavy(J5m)
Po obou stranách vzhůru táh se les(J5m)
nahoře vrouben letem oblaků(J5m)
a dole mladých sosen podrůstem(J5m)
jenž rozryt mnohou roklí z jarních vod(J5m)
pojednou v svěží louku přecházel(J5m)
Té jednou stranou vejš se náhon táh(J5m)
a podél cesta pod ním v oblouku(J5m)
tek chudou vodou potok jalový(J5m)
dál hučel splav a pod ním klepal mlýn(J5m)
jen v lesa hluš neb v dáli byla ves(J5m)
a zrak ni sluch nesáhal sem ni tam(J5m)
Z té vsi a jiných mleči jezdili(J5m)
ba přijížděli sem až od hranic(J5m)
neb ten byl hlas že na Lamačův mlýn(J5m)
od konců světa není daleko(J5m)
bylť mlynář Bohu lidem spravedliv(J5m)
z mlýna chodil mlynář do vsi jen(J5m)
když k sousedům ho táhlo řízení(J5m)
o svátcích na mši vždycky na pohřeb(J5m)
co před lety mu žena zemřela(J5m)
Ku svatbám křtům jen poslal co mnil vhod(J5m)
a nešel řka Nač bral bych víc než dám(J5m)
a požehnání může dát jen Bůh(J5m)
Kdo rád mne má to můj se dozví hrob(J5m)
tam mezi nimi budu dlouho dost(J5m)
Tak schýlenému klasu dozrál čas(J5m)
a odnesli jej k vísce na hřbitov(J5m)
za božích soudů vzácné semeno(J5m)
Když nyní knězi za výkrop dal plat(J5m)
sousedům dík a první poslední(J5m)
na čerstvém rovu slzu vyplakal(J5m)
dřív hleděl na vše s okem vypráhlým(J5m)
a rukou pevnou rakev spouštěl sám(J5m)
a teprvé když všichni odešli(J5m)
a on se vrátil v krutý vypuk pláč(J5m)
Jan Lamač sám se vracel k domovu(J5m)
Byl slunný den z těch prvních v podjaří(J5m)
v úvalech strání ležel ještě sníh(J5m)
a s habrů loňský teprv sprchal list(J5m)
holými břehy prudce potok spěl(J5m)
po stranách vrouben křehkým náledím(J5m)
a všechno bylo plno tesknoty(J5m)
neb ve smutku se život probouzí(J5m)
Však nebe bylo jasné holubí(J5m)
a on jak do něj hleděl upřeně(J5m)
ssál svit a teplo v duše mrákoty(J5m)
A jako jimi probouzí se květ(J5m)
pod hnědých keřů hustou spletení(J5m)
tak svitem tím a teplem nebeským(J5m)
ve stínu sterých smutných myšlenek(J5m)
myšlenka jedna propukla co květ(J5m)
A jako ten s nějž velká spadla tíž(J5m)
pln vážného blahého oddechu(J5m)
pevným se krokem vrátil do mlýna(J5m)
Pak dům obešed kolem do kola(J5m)
na prázdno velké spustil stavidlo(J5m)
na počest tomu který odešel(J5m)
a poslouchal a hleděl do vody(J5m)
a děl Tak v prázdno letí život náš(J5m)
A potom vešel v jizbu otcovu(J5m)
a otevřel tam starou těžkou skříň(J5m)
jež v domě byla jako svatyně(J5m)
jíž nikdo netknul se než otec sám(J5m)
tam po své ženě choval památky(J5m)
svatební šat a vínek myrtový(J5m)
a u něj první uschlé chudobky(J5m)
jež vypučely jejím na hrobě(J5m)
Pak po otcích tam starou bibli měl(J5m)
z níž čítal každé spůldne v neděli(J5m)
a on Jan Lamač jeho starší syn(J5m)
sedával u něj tich a naslouchal(J5m)
jak četl hlasem těžkým pokojným(J5m)
a mohutným jak venku hučel splav(J5m)
A tím do hlubin duše synovy(J5m)
přecházel otce přísný vážný duch(J5m)
však po matce že srdce měkké měl(J5m)
ten proud vždy hloub a hloub se do něj ryl(J5m)
a takou naplnil je ozvěnou(J5m)
že světa hluk v něm stichal docela(J5m)
A když pak zralých mužných dospěl let(J5m)
a pro tu svoji přísnou povahu(J5m)
ač pod ní každý znal tu dobrotu(J5m)
však proto že se nejevila hrou(J5m)
a laškováním zůstal samoten(J5m)
nenašed té jež vyplnila by(J5m)
tu celou jeho duše hlubinu(J5m)
uzavřel život skončit v samotě(J5m)
všem láskou žít byť nebral nižádné(J5m)
Tu bibli vyjal teď a takto čet(J5m)
Blažen kdo truchlí bude potěšen(J5m)
blažen jehožto srdce čisté jest(J5m)
neb spatří Boha blahoslaven ten(J5m)
kdo žízní práva budeť napojen(J5m)
Pak blížících se kroků ozval hluk(J5m)
a různé hlasy čeleď od pohřbu(J5m)
se s mladším bratrem domů vracela(J5m)
Jan Lamač zavřel bibli zavřel skříň(J5m)
a na dvůr bratru vyšel v ústrety(J5m)
a stisknuv ruku mu jej mlčky ved(J5m)
kde od stavidla vody hučel proud(J5m)
a o těžké se opřev brlení(J5m)
stál chvíli němo slunce padalo(J5m)
mu v plavý běle prokvětalý vlas(J5m)
a na tvář klidnou jako nad splavem(J5m)
ta vodní hladina pak položiv(J5m)
dlaň vlídně na bratrovo rameno(J5m)
a v jeho oči pevně upřev zrak(J5m)
děl takto Chci živ býti v pokoji(J5m)
do rukou tvých své dávám dědictví(J5m)
jsi mlád a uveď v místo matčino(J5m)
sem duši která duší bude všem(J5m)
neb duše všemu schází bez ženy(J5m)
Buď pánem zde já sluhou živnosti(J5m)
však bratry jeden vždy ať pojí stůl(J5m)
dbej abys u něj nikdy nezbyl sám(J5m)
Já bez tvé vůle zrno jediné(J5m)
v tvůj nedám mlýn ty hleď bys pod žernov(J5m)
mi nikdy zrnka písku nevsypal(J5m)
Jsme jedna krev buď jedna mysl v nás(J5m)
Pak slovo každé váže pravil Já(J5m)
chci věrným bratrem být ti do smrti(J5m)
To děl a srazil k žlabu stavidlo(J5m)
na znamení že dotruchlil už mlýn(J5m)
a voda bude sloužit novému(J5m)
jak bývalému pánu sloužila(J5m)
Pak mlčky vešel v jizbu otcovu(J5m)
a na zanášku dal si donést skříň(J5m)
a na prahu odevzdal bratru klíč(J5m)
od jizby té Tam domov tvůj zde můj(J5m)
A když byl nyní na zanášce sám(J5m)
svlek černý šat a v skříň jej uložil(J5m)
podle své matky šatů svatebních(J5m)
a jak jej skládal sám nevěděl jak(J5m)
mu přišla myšlenka v obleku tom(J5m)
že do rakve kdys bude uložen(J5m)
Pak z truhly vyjal šat si po otci(J5m)
a za chvilku v hluš lesní klepal mlýn(J5m)
Jan Lamač rok již v mlýně stárkoval(J5m)
a s bratrem v jeden zasedali stůl(J5m)
a zrno nepadlo ni sem ni tam(J5m)
že mlčky však sedali při stole(J5m)
a v domě bylo jako bývá tam(J5m)
kde duše není smutno podivno(J5m)
po roce uved v místo matčino(J5m)
si bratr ženu bratru matku ne(J5m)
A za krátko byl smutný pustý mlýn(J5m)
jak nikdy dřív Jan Lamač neusmál(J5m)
se celé týdny něm sed ku stolu(J5m)
a němý vstával že však protivno(J5m)
se stalo ženě ono mlčení(J5m)
protivný jí i bratru stal se on(J5m)
Pak k vůli ženě mlýn byl zanedbán(J5m)
neb mlečů nevšímal si hospodář(J5m)
i opouštěli jeden po druhém(J5m)
a žena děla To nás opouští(J5m)
pro Lamačovu vzdornou posupnost(J5m)
Však sedávali dosud u stola(J5m)
a slova nepadlo ni sem ni tam(J5m)
Tak chudnul mlýn však aby jako dřív(J5m)
moh hospodář být ženě po vůli(J5m)
a u lidí netratil pověsti(J5m)
co týden jednou dvakrát odjížděl(J5m)
a místo mlečů ob čas podivné(J5m)
do mlýna přicházely postavy(J5m)
však v noci jen a jizba mlynáře(J5m)
pak časem byla kupecký jak sklad(J5m)
různého zboží s druhé strany hor(J5m)
neb mlýn se stával skladem podloudným(J5m)
Co týden napřed každý druhý den(J5m)
pak mlynář skoro do hor vyjížděl(J5m)
a k ránu až se vracel každou noc(J5m)
Jan Lamač nevídal jej u stola(J5m)
a celé dny když mlýn stát musel tich(J5m)
on mysle jen že bratr toulkami(J5m)
svůj statek maří chmurněl víc a víc(J5m)
a celý den se v mlýně zavíral(J5m)
a celou noc neb nechtěl zrno to(J5m)
bez vůle bratra na bratrův dát mlýn(J5m)
Však po tři dny když jednou u stola(J5m)
jen s ženou jed a na čtvrtý když den(J5m)
zas s bratrem seděli si tváří v tvář(J5m)
tu pravil Sypeš písku pod žernov(J5m)
a druhý v zraku ženy čta co děl(J5m)
jíž Lamač stal se protivným jak smrt(J5m)
Mlč v mé jsi jizbě beztoho to vím(J5m)
že jako Jidáš krev svou zradíš kdys(J5m)
Pak stich Jan Lamač zbled a vstal a šel(J5m)
A jak jej viděl dveře zavírat(J5m)
tu bratrovi to v uších hučelo(J5m)
jak splav u nějž byl tenkrát s bratrem stál(J5m)
a do hukotu zněla slova ta(J5m)
Však bratry vždy ať jeden pojí stůl(J5m)
dbej abys u něj nikdy nezbyl sám(J5m)
a bylo mu jako by pod žernov(J5m)
dnes býval hodil srdce bratrovo(J5m)
a věděl hodina že odbila(J5m)
Jan Lamač k stolu nikdy nesed víc(J5m)
Teď ale vojna v zemi vypukla(J5m)
a k hranicím se táhla blíž a blíž(J5m)
od cizé strany tlupy podloudné(J5m)
teď nejbohatší mohly míti žeň(J5m)
leč víc než dřív též požínala smrt(J5m)
neb v horách hlídky byly nepřátel(J5m)
i našich vojsk a život v sázce byl(J5m)
ať kostky sem už padly nebo tam(J5m)
Leč ziskuchtivost mocnější než strach(J5m)
a tak za letní noci bouřlivé(J5m)
zas odjel mlynář Těžce hučel splav(J5m)
ve vlhkých lesů dálný táhlý šum(J5m)
Jan Lamač seděl dlouho do noci(J5m)
sám na zanášce před ním ležela(J5m)
na stole bible četl hlasitě(J5m)
a jeho hlas se mísil z hluboka(J5m)
v bouření stromů přes něž vítr táh(J5m)
Na jeho tváři nehnutý byl klid(J5m)
když zavřel knihu pak jen naslouchal(J5m)
jak bouře z dálky táhne blíž a blíž(J5m)
pak přišlo mu si vzpomnít na otce(J5m)
na jeho hrob a starou na lípu(J5m)
jak nad ním její suky klátí se(J5m)
a v dol as větve rve ta vichřice(J5m)
pak bylo mu jako ten pohřební(J5m)
by slyšel zpěv když odnášeli ho(J5m)
pak slyšel jako kněze modlení(J5m)
a chmurné žalmy umírajících(J5m)
V ten mžik se dveře ranou rozletly(J5m)
a na podlahu tváří do země(J5m)
k nohoum mu těžce jeho bratr pad(J5m)
Jsou za mnou v patách vzkřikl smrtelně(J5m)
jsem vrah Jan Lamač povstal od stolu(J5m)
a krokem klidným přistoup ku dveřím(J5m)
a zastrčil je na dvě závory(J5m)
Pak děl Zde jizba má tvá tam(J4m)
a na tvou hlavu padniž bratra krev(J5m)
Pak odvlek jej jak odvlekáme psa(J5m)
až na práh druhdy jizby otcovy(J5m)
Tam pustil jej a sám se vrátil zpět(J5m)
Vzal starou bibli uložil ji v skříň(J5m)
a zvolna vyjal ten svůj černý šat(J5m)
a pokojně se do něj oblekal(J5m)
pak s dveří sejmul obě závory(J5m)
a ze země bratrovu pušku zved(J5m)
Pak poznovu se dvéře rozlétly(J5m)
a zazněl hlas Kde jest Sem prchnul vrah(J5m)
Jan Lamač křížem ruce nastavil(J5m)
Zde svažte mne a tak ho odvedli(J5m)
z rána trojí kulí do prsou(J5m)
u hřbitova Jan Lamač dokonal(J5m)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
31 |
| Celkem veršů: |
250 |
| Jamb: |
250
(100 %)
|