Sloky

Antonín Sova

Já veselejší chtěl mít žití smutné břehy, kde denně jít jsem musil, dobrých čekal smích, neb chtěl jsem uzavříti v srdce trochu něhy, mít růže vždy, kdy třeba rozdat jich. Knih často nemiloval jsem, že více lhaly než člověk nejprostší, jenž vyposlouchal zem, dech zvířat, ruce tvrdé jenž měl jako skály a nebyl zbabělcem ni vítězem. A polovzdělancům já vyhýbal se denně, rozumu z žurnálů, divadel, sněmů, rad, vší odplývající kalného moře pěně, jež mizí v nic kams přes boží i lidský řád. Leč dojali mne často norci hudbě věrní bouřemi zoufalce neb scherzy dětiny. A často verše s hloubkou nebe podvečerní, kdy na hroby čas sázeti je květiny.

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

981. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Děvče a Poupě. (Karel Sudimír Šnajdr)
  2. 377. Zahořekol sem se snad tisíckráte, (Jan Kollár)
  3. 345. Ač už dnů mi smutně proplakaných (Jan Kollár)
  4. Já nejsem mravný dost (Adolf Racek)
  5. RESIGNACE. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Klam. (Antonín Sova)
  7. Ve první knize moudrosti (Jan Neruda)
  8. KUPLET O KYSELÝCH HROZNECH. (Karel Mašek)
  9. None (Karel Alois Vinařický)
  10. 3. Nehýřil sem, nelakotil, nepil, (Jan Kollár)