Tě milovat, ó musím, musím;

Xaver Dvořák

Tě milovat, ó musím, musím; Tě milovat, ó musím, musím;
 juž símě klíčí, víc je neudusím; ten požár roste, víc ho neochladím; je cesta k tobě, kudy šílen pádím. Chci světlo! světlo! tmu kol jak si hnusím; jak žízním po něm, což ho neokusím? což rtoma touhy, kterou v snách jen zradím, o pohár rozkoše tvé nezavadím! Jak šíp, jenž vymrštěn, let nezastavím, se v zápas řítím s praporem svým tmavým, své zbraně brousím – svoji lásku žhavím. Mně září terč, kam celým žitím cílím, ta stkvoucí hostie pod chlebem bílým, a nejčistší svou láskou po něm střílím. 9

Kniha Eucharistia (1897)
Autor Xaver Dvořák