EPILOG Z R. 1905

Antonín Sova

Ve sklepení pod Městem v sešlých zdech(Na) v běd Gehenně nadějí na hrobech(Na) v tak ponuré sešli se náladě(Na) o lidské rokovat záhadě(Na) Čas kvapí čas kvapí Ta společnost(Na) jak ve svých by touhách sobeckých mládla(Na) Co zákony práva hřích a ctnost(Na) co náboženství co povinnost(Na) Jen veteš jež mocným do rukou padla(Na) Čas nenastal ještě svědomím hnout(Na) Svým hladem přes Hory zahouknout(Na) Řvát udeřit syté přes opasky(Na) ty co cit kradou bez citu lásky(Na) Čas nenastal v tlumený neblahý smích(Na) aby se ubitých protest zdvih(Na) Jen opaskům jedině možno se mstít(Na) ta kola jež ženou vše zastavit(Na) A čekat pak čekat Ovoce zraje(Na) Pak vyhnaní z výhod vyhnanci z ráje(Na) se rozejít světem Vzbouří to klid(Na) Chcem jíst chcem žít chcem jíst chcem žít(Na) Již kola se nepohnou Z továren(Na) z těch rozbitých a puklých stěn(Na) zří divoká zloba zoufalství(Na) a požárovým se čmoudem chví(Na) Je na polích mrtvo a v přístavním doku(Na) pár vypleněných ční beden a žoků(Na) bodáky blýskají dlouhou řadou(Na) a hromada střelených obětí(Na) v rtech zaťatých výhružný smích(Na) má prokletí(Na) Je po bouři ticho A vlny se kladou(Na) dřív rozbouřené neklidem(Na) jedna za druhou Moc je zlem(Na) Kdo zlo sil ten neklidí pokoje(Na) Kdo zbudoval moc jde do boje(Na) Sta modliteb kněžských sta voskovic(Na) sta výhrůžek a sta skutků černých(Na) Moc chrlí životů nešetříc(Na) Ve sklepení pod Městem v sešlých zdech(Na) v Gehenně bídy snů svých na hrobech(Na) při světlech lidský soud táboří(Na) rty různých národů hovoří(Na) Ztrhané pláště a zedrané šaty(Na) kotníků zčernalé pěsti(Na) do rudé záře chumel ten svátý(Na) ponuré zítřky věští(Na) divoké výkřiky pomsty a zloby(Na) jakoby kopaly blízké již hroby(Na) těm kteří určeni mříti řadou(Na) na lidu spáchanou zradou(Na) Postavy ztrávené vousů šedých(Na) černí í smělí mladí čel snědých(Na) jiskrných očí a pevných paží(Na) zcuchaných vlasů slova již váží(Na) rozvahou dávných bolestí(Na) vášnivých lásek po štěstí(Na) Postavy zvláštní Práce duše(Na) vyrvané strojům bibli i knize(Na) vyrvané badání jemuž tak cize(Na) ozvěna lidství se ozvala hluše(Na) vyrvané drobným láskám lidí(Na) milenek snění a matek bázni(Na) postavy budoucí dny jež vidí(Na) v očistě činů v krve lázni(Na) V noční ten bezpečný vzdálený klid(Na) nejlíp se smlouvá revoluce(Na) druzi si podávají ruce(Na) hesla je možno vyměnit(Na) Hoří zrak brvy svraštěny(Na) Ortel však dávno vyřčený(Na) Revoluce jež ve dvou se snula(Na) vyrostla tajně množstvím hnula(Na) Než padnou kostky kdo že má mřít(Na) Na kterém z tyranů dřív se mstít(Na) Jsou postavy plné krve a hrůzy(Na) kdosi se schovává před soudem luzy(Na) Někdo se bojí stínů zlých(Na) v prázdných zamčených pokojích(Na) a bojí se lehat chodit se bojí(Na) jak nemoci která se nevyhojí(Na) Chvíle je vážná Nikdo prý neví(Na) kdo a jak na kom smýt ty své hněvy(Na) Někde se najde však dláždění rudé(Na) Kdo bude vraždit A mřít kdo bude(Na) Než osudí padne kdo má jít(Na) a na tyranovi mstít se mstít(Na) V posledním hrozném okamžiku(Na) nevolno v kruhu společníků(Na) Než osudí padlo stařec vstal(Na) a upřímně tak se zpovídal(Na) Stařec jsem slabý A nevím sám(Na) zda se již k činu odhodlám(Na) Kdys tradice krotké z dětských let(Na) táhnou mne za čin tak obrovský zpět(Na) Zbožně kdys otcem vychovaný(Na) já jiného boha chtěl jiné pány(Na) Stár jsem a vrací se úzkostný strach(Na) k úvahám o věčných záhadách(Na) časem jak ďábel kdyby se smál(Na) a v rozhodné chvíli mou vůli spial(Na) Jsem čistý jsem věrný Ale z činu(Na) mé stáří již nesnese těžkou vinu(Na) Je zbabělé stáří Však mlčet umí(Na) je zbabělé příliš a trochu lpí(Na) však určen li budu vše povinnost ztlumí(Na) když povinnost velí tu svědomí spí(Na) A stařec když skončil kdos mladý vzal(Na) a vetchou mu rukou potřásal(Na) Je dobře Hruď starci se zmatkem vzdouvá(Na) ne starce již nikdo nepřemlouvá(Na) Teď kdosi vstal z mladých Černý vlas(Na) se nad zrakem hluboko vpadlým třás(Na) nos smělce a oko v němž čin se tavil(Na) blesk odvahy myšlenku rozežhavil(Na) a podivná síla pohybů slov(Na) moc přesvědčení hněv syčící kov(Na) tón bratrský vášeň apoštola(Na) vše sklepením neslo se ztlumeno zpola(Na) A pravil Vy smutní jste přišli v svět(Na) jen člověka zříti krvácet(Na) kdos v blátě ho vláčel a kdos ho štval(Na) na drobné zločince dochoval(Na) Ne láskou jej do práce honili bičem(Na) on stále jen ztrácel a nenašel v ničem(Na) když duši mu zabili v konec zla(Na) se kněžská jich modlitba nalezla(Na) V tmě duši a tělo v nedostatku(Na) kdy bídní se dočkají mocných svátku(Na) My viděli bídné a bolest jich(Na) je bolestí naší srostlou s námi(Na) a z výkřiků hrdel škrcených(Na) nám blízký hlas ozývá se známý(Na) hrůz představitel nám po právu(Na) na dějinnou vyrůstá postavu(Na) a jeho vrah pro lidstvo činí víc(Na) než tisíc světců a přímluvnic(Na) Tak pravil z řady vyniklé jasem(Na) se zdvihá teď vyhublý mstitelův stín(Na) a monotonním však pevným hlasem(Na) čte obžalobu všech vražd a vin(Na) je dlouhá až v dávné sáhá věky(Na) nad hroby se staví zří v krve řeky(Na) Pak pracovníky a myslitele(Na) se znakem utrpení v čele(Na) na spravedlivý volá soud(Na) jenž musí se dnes již rozhodnout(Na) dřív dříve než vstanou odevšad(Na) ti železných tradic vyznavači(Na) a netopýři církví vlád(Na) a hazardní ti mocní hráči(Na) se vším co lidstvu možno dát(Na) co slíbit a co upírat(Na) Čte čte A řada známých jmen(Na) ve věnci krvavém se snoubí(Na) z nich první mřít je předurčen(Na) je nutnou obětí té zhouby(Na) a monotonním hlasem stále(Na) to vyřkne jméno k smrti zralé(Na) Tu nezlomné hlavy Dantonů(Na) a Caseriů a Robespierrů(Na) nad prozřetelností zákonů(Na) podivnou vášní hoří v šeru(Na) Pak ticho mrtvo Oheň plane(Na) a všichni jak před činem opilí(Na) bez dechu čekají kdo stane(Na) se mstitelem všechněch za chvíli(Na) Před osudím postavy splývají(Na) jim kuličky v prstech se míhají(Na) a zraky hru prstů stíhají(Na) kdo předurčen bude kdo vraždit musí(Na) Teď osudí padlo(Na) Hle fanatik myšlenky Student snad rusý(Na) On netrpěl dosud a jasně se smál(Na) že všecky ty bolesti na sebe vzal(Na) ty minulé všecky a ty příští(Na) ty potoky krve jež z padlých těl prýští(Na) a jako by se světem vyrovnán(Na) všem ruce tisk všemi objímán(Na) a blabolivě svůj zdvižen zrak(Na) kams jiných světů do oblak(Na) tak promýšlel cestou ze sklepení(Na) plán budoucích dějů v jasném snění(Na) třeba li s něčím již ztroskotat(Na) jen velkým se činem to musí stát(Na) Pak vzpomněl si otce Ten zlobně stával(Na) kdys u stroje vyjít ven k lidu si přával(Na) a zahřmít tím co v něm bouřívalo(Na) co za nocí zimavých se mu zdálo(Na) na slámě když tak léhal s ženou(Na) upracovanou a přikrčenou(Na) k dítěti rusému očí zlých(Na) po otcově zlobě zděděných(Na) A fanatik myšlenky s nezlomnou vírou(Na) bral chladivou nocí se podzimní(Na) na oblohu blednoucí nesmírnou širou(Na) zřel myšlenky stíhaje světla v ní(Na) pak svěsiv hlavu v plášť zhaliv své ruce(Na) kams vkročil v úmyslu pevném prudce(Na) před bezlidných paláců olbřímy(Na) kde stromů řad smutně čněl do zimy(Na) Jak pusto Jak ticho Z těch asi míst(Na) kdos vyvázne sotva zdráv a jist(Na)

Patří do shluku

francie, veličenstvo, napoleon, tuilerie, císař, revoluce, bourbon, paříž, rus, robespierre

459. báseň z celkových 535

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RUS. (Josef Svatopluk Machar)
  2. None (Karel Havlíček Borovský)
  3. VÍDEŇ. (Josef Svatopluk Machar)
  4. DVA REBELOVÉ. II. (Josef Svatopluk Machar)
  5. BORODINO. (Josef Svatopluk Machar)
  6. 15. –21. ČERVENCE 1935 (Josef Svatopluk Machar)
  7. Kůň. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VICHŘICE DUCHŮ. (Antonín Sova)
  9. VI. My hlásíme se k žití právem žití, (Josef Václav Sládek)
  10. TY CHCEŠ-LI ZMĚŘIT VÝŠ SVOU... (Antonín Sova)