Květ bájný hostie mi do snů kývá,

Xaver Dvořák

Květ bájný hostie mi do snů kývá, Květ bájný hostie mi do snů kývá,
 svou vůni mystickou v mé snění třese; jak v hřmění nebe bleskem otevře se, to šlehne v noc, jíž nitro mé se stmívá. Ach, v tuchách neznámých má duše splývá, kdos z hlubin těžce zvedá ji a nese; zda ještě k letům novým pozdvihne se, tak vzpurná dřív, teď dětsky důvěřivá! Jak v náruč mateřskou se tiše béře, ruk tisíce jí otevírá dvéře, ji tisíc dvojích zraků němo vítá. – Pst! vzpomínka jí zašlá slabě kmitá: hned s těla zrozením, juž dávno zdá se, pod tímto květem bílá rodila se. 12

Kniha Eucharistia (1897)
Autor Xaver Dvořák