ČESKOSLOVENSKÉ VLAJCE

Antonín Sova

Československá vlajko, budiž pozdravena slunečnou pohodou v zámoří, na první lodi, štíhloboká jež jako mladá žena v taneční závrati zahoří. Podél pobřežních výsep se budeš brát průplavy na moře širá, spatřena městy a zraky tolika národů, sluncem zahoříš, větrem budeš povívat, smluv se s křesťany dnes a zítra s moslimy, smluv se dobře a chraň si svoje, každé buď právo ti svaté a bez výboje, každá svatá ti řeč a svatá víra! Pozdrav dnes klášter v lesích a zítra pagodu barvami, jimiž promluví šťastná vlajka tvoje, posly vždy míru božími... Moře titanských velikostí!... Vlny vaše, ty přetajemné, vzbouřené větry za dne, z večera, za noci temné, nových nechť bratrů pokřtí vlajky, pyšně je nesou a družně hostí. Přístavy, majáky, vřavy měst čekají na vás, čekají na vás, na nová sbratření, drsnou práci, na bystré hlavy, na pilnou pěst, na obchodní váš Otčenáš, Zdrávas, na důvtip, s prvním jenž ziskem se zrodí, na světla přídí vašich lodí, na vašich kotev chřest, na dobré lidi, k nimž srdce se rádo vrací, Čechoslováci, Čechoslováci!... Konečně, miliony, jež lidem hnily v klíně, z truhel selek a z nedobytných pokladen všech těch, kdo sedí na penězích líně, v solné ty drsné větry vyžeňte ven, kolo štěstěny se obrátí nejen bohatým, ale všem, všem, všem, kteří kdys musili do tvrdé kůrky kousati, otrocky když obývat musili neznámou zem. Hamburg, Madeira, Buenos Ayres, Svatý Tomáš, Vera Cruz, Nový Orleans, Punta Arenas. Nuže, nechť vlajka se blíží, fičivě křičí, z mlhavých jasní se obrysů, když se loď k cizím městům blíží, k jiným stům lodí se druží a pyšně tyčí, proplouvá v tempech zmlkavých. Zboží nechť vylodit spěchá jeřáb skřípavý, kapitánský povel zahřmí ostrý a sípavý, směsice zpěvavých křiků se dýkami zkříží! Řady beden, hle, s křehkým sklem spícím, jež zabaleno přece lesk slibuje do všech jemných facet, rudě a zeleně, modře že ve chvíli vzplá, mléčně ztlumeno, temně zkaleno zateskní průzračným smutkem skla, pohádkovými poháry přípitek bude vracet, vázami květiny lákat v chladný klín. Květy lamp žárovek zaplane v diskretních utlumeních u hlav těch, kdož se milují, zasvítí v bělostných chvěních, v safír, ametyst, turmalín. A když loď prázdna jest, nočními světly zasvítí molo, mine noc, mine den, lodníci sestoupnou se v kolo, do krčmy nahrnou se, kde hudba a zpěv, láká tu cizozemských žen hnědý, štíhlý zjev a v tom, co moře vlnami do břehů hřímá, zpívají písně vlasti a kopa lulek dýmá tolika mořských ďáblů, z pouští, fjordů a ledů, Skotů, Angličanů, Němců, Noru a Švédů, Rusů a Turků, Číňanů, Řeků, Arménů, Japonců, vášně se vybijí z náruživosti jak z plamenů. Terst, Suez, Aden, Bombay, Madras, Kalkuta, Bangkok, Singapore, Hongkonk, Šanghaj, Peking, Yokohama, Vladivostok. Za loďmi nové již plná vlekou břicha zlatého obilí, strojů, nářadí, kmenů a dřev, vlny a lnu, těch zápachů, jimiž hmot podstata dýchá, hromady ovoce, vše to je měnivý jediný zpěv, vývoz vždy jinak je bohat, dovoz jinak vrací, zříti dnes náklady cukru, uhelné hromady, za stády skotů východních kopčitých surovin hory, jemné dnes západní zboží, koberců poklady, východní koření, sudů řad, nádob s nápoji, dnes tu máš vše, co vychrlí továrny, statky a dvory, zítra co orient utkal pozornou, něžnou prací, velbloudů průvod a koní, s jich orientálními postroji. Ti, kdož nás doma učili slabikovat československé ABC, ti, kdož nás učili vlastenecky papouškovat, v duši co dávno máme vryto a do srdce, první se přihlásí v mezinárodních obchodech, svěří mořím a drahám své nedávné miliony, a my, jimž rodí se svoboda v krvavých porodech, dáme jim práci a ducha, budeme jejími zvony, chuďasi mezinárodní my nebudem bezcharakterni, s chuďasi jiných zemí se bratříce nebudem zrádci. Bílí vy nebudete a nebudeme my černí, stejně vlast milujícími chceme být sobě vládci. Střetneme-li se s králi lichvářů, cenou a zbožím, zmrskáme jejich panovačnou nelidskost upíří, sžehneme jejich sítě bleskem, jenž slovem božím, takové slovo lidství znova usmíří. Nečistý obchod vyrveme z nečistých rukou mateřskou péčí, jež pláč zná dětí všech, nikomu aby zítřek nevěštil být jen mukou, poslední neznamenal po křivdě vzdech. Jedněch tyranů když jsme se zbavili sice, druhé však porodili přec v revoluční dni, najdeme pro v čas morální šibenice, dřív než nás ohrozí politikou své pokladny... Hamburg, Lissabon, Gibraltar, Kapské Město, Terst, Pernambuko, Bahia, Rio de Janeiro, Santos, Zanzibar, Durban, Trondhjem, Tromso, Severní Mys.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 32 míst, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

934. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V LUXEMBOURGU. (Antonín Klášterský)
  2. Mladému umělci do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  3. HLASY U MOŘE. (Emanuel Čenkov)
  4. BÁSNÍK A MOŘE. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ku staré parallele života. (Antonín Sova)
  6. NÁMOŘNICKÁ PÍSNIČKA (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Večer na moři. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  9. Rackové bílí, (Adolf Racek)
  10. Romance helgolandská. (Jan Neruda)