Nálada.

Antonín Sova

A nikdy podivně tak les rodný se nerozšumněl. Já plakal bych rád, jen kdybych uměl. Ten ironický přísvit pod těžkými větvemi. Ten večer jak vleče rozbitá křídla dnes po zemi. A co se to listí směje a co se chechtá tak suše? Stomílovými kroky kam chtěla’s, ó duše?

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

556. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VSTUP DO CHRÁMU (Xaver Dvořák)
  2. DOMOV (Božena Benešová)
  3. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  4. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  5. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  6. KŘÍŽ HŘBITOVA. (Emanuel z Čenkova)
  7. None ( H. Uden)
  8. Jeleni říjí. (Jaroslav Vrchlický)
  9. CASSIUS (Karel Toman)
  10. Kletba myslitelů. (Antonín Klášterský)