Mdlé března paprsky stonavé, pohledy feerické,
jak snící, nemocné dívky, vzdušné, anaemické,
bledé a nerozvité a třesavé, po dlouhém snu
s prsty z bezové duše a s vlasem podobným lnu,
jíž po krisi přestálé zvědavě, vtíravě zrak se zdvih’
a pije zem a pije vzduch a pije zvuky a barev mih.
A kroky jsou nejisté, mdlý úsměv a láska k životu zas,
i opilost mdlá a nad vším ten divný, naivní žas,
ty oči rozevřené vše pijí a hltají vzbouřeně
a myšlenky se předou volně, vzrušeně, zmateně.
Mdlé března paprsky, pohledy feerické, stonavé...
Jsou zahřáty louky staré? A vrby kotlavé?
A duše zoufalé? A děti na slámě, vedle dobytka
co na prs čekají? Ta v bídě svedená Markytka?
Ti bezzubí starci, jichž srdce je rozbitý střep,
žít nechce! a vzdoruje! nechce! a ponuře staví tep?