JASNÝ DEN

JASNÝ DEN
Dne rozlilo se tiché, bílé moře a v lůžku ještě zatopilo mne, radostí sladkou udeřilo, radostí šílenou! – Hořely plachty bílých, drobných mráčků, zcuchány větrem snivě bijícím do trav a stromů měkkým křídlem, přes probuzené vsi. A ven a ven, kams na kraj černých lesů s havranem leskle modrým zakroužit, a na kořeny vydoupnalé se spustit ponuře! A ven a ven s motýlem pasek světlých, s motýlem smutečním a s kobylkou, s červeným bříškem v rudých cestách jež lítá frčivě! A ven a ven... Takový svátek slunce, takový svátek vůně bláznivé a smíchů zalykavých a rána světlého! 13 Dnes lodníci, již vezou mrtvé znaveni, by měli odpočít si, ustat chvíli v plavení do neznámých krajů při písních smutečních! 14