DÍKY HUDCI

Antonín Sova

DÍKY HUDCI
Díky hudci, jenž teď housle vznesl do výše! Tomu hudci, s vášnivým kolébáním jenž své housle tisknul k hlavě skloněné, struny zpívaly klasů uzráváním. (Ne tak jako bastardní hudba oper s leskem slavností, – ta mi studena jest! – Tichým sunutím pláten, davů a dějů, zmatkem barev a tónů, slov a gest!) V jakém tichu drážděné sdílnosti zavzlykal nástroj vášní vzkypěnou, on se chtěl vyplakat teplými slzami scherza objav mou duši zemdlenou! Objav mou duši zemdlenou rozkoší šílenou, tancem naivních veselí, úsměvy panenskými, – chyt’ ji a stisk’, že nemožno vydýchnout, vypil ji tóny ohnivými! 25

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova