U ZÁTOKY

Antonín Sova

U ZÁTOKY
Modříny kolem louky rozsvícené se v temné vody dívají. Po trávách, metlicích, van stíny žene. Květiny zpívají. Den zlatí daňkům bílé skvrny v hnědi, a zrak jich ztrnul pátravý. Zvuk rohu z dálky – smutné oči hledí – zčeřené nad trávy. Jediné moře, světel širá dráha, slunečným zlatem chví se měnivá. Nějaká plachost na všem váhá, váhá, a nedůvěřivá. 32