JÍZDOU

Antonín Sova

JÍZDOU
Na prsa moje se melancholie vssála tak staře: Po létech člověk nerad ty shrbené chatrče vidí, Hle, lněné ty vlasy a modré ty oči a zamlklé tváře, ve dveřích kořalen na slunci s vlajícím vousem židi. Nejkrasších dívek tam neuzříš mámit okem žhavým, do měst dalekých prodána krásná jich bujná těla. Viděls je někdy kývati úsměvem jihu plavým za okny v ulici staré, když teplou nocí se stměla? Viděls je někdy? Viděls je plakat na rozích domů? Viděls je pod lucernami na březích ležící, s vlasy zablácenými proudem a na nich ty zelené řasy? Kolem mne fičí k městu na saních babice Bída, patnáctileté dítě tam veze. – Řad ubíhá stromů. – Oči má černé, rty rudé a tváře bílé jako křída. 44

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova