ROZKOŠ ZRÁNÍ

Antonín Sova

ROZKOŠ ZRÁNÍ
Žhavé žhnou slunce polibky do schladávajících vod. Rytmický šumot věčné zní kolíbky, hýčkaný dozrává plod. Všecko je prosté a svítí oblastí vzduchovou; oddaně uvadá kvítí, dvojnásob žije a cítí spálené rozkoší tou. Květiny zlatisté houpou se unyle v trávě. Srdce tvé, zajisté mocně buší a žhavě. Hlava sny těžká se naklání, zrak tvůj se oddaně dívá. Pozdní v něm lásky uzrání nejvyšší píseň svou zpívá. 105

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova