PODZIM

Antonín Sova

Podzim, byl podzim! Upřádal své pavučiny! Jehličím vlékl nitě protrhané. To slunce ospalé, to slunce vyhaslé na pohádkově tichou louku zacházelo, až smutek stařecký na věcech všech se třásl. Jak zahořelo všecko žlutí temnou. Nejzazší dálky! Dálky! Barvy setřené! A stádo zmatené zaniklo v dálce, zvonky zmatené, – tam zvolna vléklo se mlhou rozvířenou prachem, vlnilo hřbety své za kopcem fialovým. A ještě z toho smutku cos před blízkou zimou mé srdce prozářilo. Mou hlavu zkolébalo. V mou duši udeřilo. Zdálo se mi... Poslední čas je milovat... Dnes nebo nikdy!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby