U HROBU TÉ, JEŽ ZEMŘELA V MLADÉM VĚKU

Antonín Sova

U HROBU TÉ, JEŽ ZEMŘELA V MLADÉM VĚKU
Vlažné nebe nad tichem alejí, jarní píseň nad svěžím hájem. Spadlé květy třešňových závějí před hřbitovem jak vzbudily zájem. A teď zde na hrobech mlčely květiny o milenkách uspaných v zemi. Tanec brouků cudný a nevinný zlatě se rozblýskal pod haluzemi. Nepoví mi rozchvění květů to, co nemohla doříci kdysi? Pozdrav skrytých na věky světů, jenž se jaru do hudeb mísí? Nepoví snad vítr, jenž duje, to, co nám pod zemí zatajuje: pro nás jež nemohla žíti, pro nás jež nemohla mříti? Nepoví ta písmena smytá na drobném, železném kříži o zklamáních, jež do srdce vryta zoufala si svou tíží? – – – – – – – 130 Znamení chci jedno skryté, o něm její oči, víte, o něm rty jste hovořily. Zda mně přece odpovíte? Ve slezu, jenž zrosen bílý, blýsk’ teď rosy tichý pláč. A jak vzdych’ by dole spáč. 131

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova