SLOKY

Antonín Sova

SLOKY
V oblacích ptáci rozpiatí stříbrně pláli, jak v modru by nad luhy rozváti ve výši stáli. Od vonných vod olše ospale se rozšuměly, kdes housle jak drobounké korále perlivě zněly. „Pověz, proč zrak tvůj tak divný je dnes, tak hluboce svítí, jak hladina, pod niž kdosi kles’ a přestal žíti?“ „Tam někdo tak dávno pohřben spí, to poznat lehce. A kdyby chtělo – tvé srdce to ví, – však rozumět nechce!“ 136