BLÍZKO K JESENI...

Antonín Sova

BLÍZKO K JESENI...
A řekla: Blízko k jeseni, nebesa rudnou červení. A lesy hovoří tak temně, noc krade se tak blízko země a srdcem chvěje po všem stesk. Poslední za horami blesk? Co dí tak paní, zrosenou jde se mnou stezkou, v zkosenou se louku měsíc bílý dívá, pár bodláků se větrem kývá. A paní, shawl-li zavlaje, ztemní jak křídlo lyšaje. A pak se chladem šera chví a halí se. Zrak v dálce tkví, když dlouho mlčí zimomřivě, jen větrem šumí stromy tklivě. Možno-li, paní truchlivá? Zda srdce štěstím zazpívá? A jak vše vadne, sestará, k jeseni pozdní od jara, cos vrásky víček jemných šepcí, stínové zašlých časů hebcí, jak po láskách žal zemřelých, ztracených navždy přátelích. 137

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova