SLOKY.

Antonín Sova

SLOKY.
Roste z noční tichosti v duši lidská, silná víra, ale srdce pocit svírá křehkých, lidských bytostí. Mezi bohem, satanem stálá vůle, stálé chtění, věčně neuspokojeni stojíme tu s činem, snem. V duších kdesi výšemi tisíce hvězd modrem blýská. Ale srdce hmota stiská, nízko vleče po zemi... 24