SLOKY.

Antonín Sova

SLOKY.
Já mnoho vytrpěl, však mlčel jsem. A dnes bych sotva již se komu svěřil. Co sřítilo se každým otřesem, co v troskách pohřbeno je, zda bys věřil? Tak po zemětřesení mlčí sladce vzduch, vše květy obrůstá a růžemi a travou. A že tam svět je, pod mlčící lávou, vždy poznáš, chceš-li, přitiskni k ní sluch. 95