SMUTEK NOCI.

Antonín Sova

SMUTEK NOCI.
Dnes se noc mi smutkem sobců zdála hlodat. Měsíc, baba čarodějná noční síťku splétala si, chvějná žalost větrů dole v stromech hrála. Mladá láska v okně plném kvítí neusnula, pláče..pláče... Ještě svítí..svítí... Na odpadcích myš kdes hlodá, hlodá v koutě u zdi. Něco crčí tence, zpívající, neumdlévající voda. Opuštěné dítě vrní v plence... Pohled noci v zahradu se boří. V hadrech bezlistých děr stromy stály. Tak se vplíží tulák olysalý, když se vrací k ženě ze zámoří..zámoří... 100