SPOČINUTÍ BOLESTI.
Tvá bolest je i mojí bolestí,
a proto odpočiň zas u mně chvíli.
Chci od všeho co raní, odvésti
tvůj plamen duše rozžhavělý, bílý.
Tvá bolest vstává z mého srdce dnes
jak z dávno navštěvovaného lože.
Nechť přijde zas, ji uchlácholím, věz,
a uspím ji v svém srdci zas, můj bože.
Umdlena bude, jak by prošla svět,
v němž vše, co štěstí nenajde, se rodí.
Ulehne mlčky, usměje se hned
a usne, jak když do vody ji hodí.
110