OD BOŽÍHO RÁNA.
Janu Bartošovi.
Od božího rána
slunečná zlatá vše brána.
Řeka světla a ticha
teče a mezi olšemi dýchá.
Přes domek u lesa, louky a sad
zlaté brány oblouk je rozepjat.
Chasníci s děvčaty sedli v stráni
vystrojeni k hostině lásky a k odevzdání.
Kukačka kuká. Petrklíče v zlato se taví.
Nedělní odpoledne. Zelené podušky trávy.
Skály s šedým mechem a ještěrkami
lesknou se v slunci jak poseté drahokamy.
Nevidět vsi, jen zlatá brána
slunečného dne dokořán zotvírána.
Horce šeptají trávy a kře a stromy,
zvuky hasnou a v tichu se lomí.
Nad řekou světel jak nehnutě nad lovišti si loví
lovec smrti či života. A loví, loví...
139