HERBÁŘ

Antonín Sova

V herbáři starém květy a stvoly, šustí to temně a listy se drolí. Duše těch květů, byla-li kdysi, barev tu bledých nechala rysy. Nevíš, kde motýl šťávu ssál sladkou, ve kterém květu brouk smrť nalez’ krátkou. Nevíš, zda dívčí, tenký prst bílý trhal je v lásky opojné chvíli. Nebo snad v štíhlé, nádherné váze ve vůni svojí umřely blaze? Proč to jen dojme, vždyť je to všední, hynou a rostou nové den ke dni. Proč jen to dojme, – v herbáři světů víc je těch lidských zmařených květů. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby