Ó viď, že míváš ráda
pláč houslí usedavý?
Smím hráti? A sníh padá
a takto zticha praví:
Zas rok je u veřejí
a všemu konec záhy!
Tu ruce tvé se chvějí
a zrak tvůj tak je vlahý.
A když sníh tiše praví:
kde láska, zkvetlá z jara?
pláč houslí usedavý
zní jako touha stará.
Zní jako listí šusty
pláč houslí usedavý,
a zní, jak jeho ústy
by mluvil ton ten žhavý.