Ves modní šviháky též vidí časem.
Jím krejčík bývá, z Vídně-li se vrátí,
s tím modulujícím a zpěvným hlasem;
jej oslovíš – nemá tu čest tě znáti.
Jak vsi by jakživ neznal! V nudě kývá
se v cylindru a ve svrchníku krátkém,
v úst koutku cigaro. A jakás tklivá
jde nálada již celým vesským svátkem,
zvlášť o „Pratru“, srkaje sklenku vína,
kdy sousedům v sluch přehnané lži hučí,
a v údivu, jak česky zapomíná,
„Tam na Dunaji modrém“ basem bzučí.