Ne, u nás nejsou dobrodruzi tací
jak za „Tábora řvavých“ slavných časů,
však s dobou žní se z dědiny to ztrácí
kams do kraje, kde zraje zlato klasů,
kluk zmizí ze školy a s tátou táhnou
za Prahu s kosami do známých dědin.
Rozbití celí jsou. A žízní práhnou,
a slunce žhne tak do tátových šedin.
Pak po čase se navracejí spolu,
a do té bídy valně se jim nechce.
Hned táta v krčmě opíjí se v bolu.
A mladý kluk se zaučuje lehce.