BALADA Z LET NAŠEHO MLÁDÍ

Antonín Sova

BALADA Z LET NAŠEHO MLÁDÍ
Muž zemřel. A s vdovou veselou jsme šampanisovali. A o její lásku přesmělou jsme soupeřili, se rvali. U okna v robě zelené hrající do fialova, přes prsty naše ztřeštěné jak dravčík vějířem klová. Tu povzbuzuje, tu vyčkává. Cítíme poprsí se nížit k tomu, kdo vyhrává, kdo štěstí se doprosí. Však ten, jenž žárlí, prohrává. I ten, jenž po jmění touží. Zář v oku, jasná a modravá se v úžasné zklamání dlouží. Jen lhostejný k ní, ten veselý, měl štěstí v hazardní pěsti. To jeho prsty se nechvěly ni srdce od bolesti. 11

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova