PANÍ ZLÉHO ROZMARU

PANÍ ZLÉHO ROZMARU
A vycházím jemný a laskavý a usedám si do trávy. Chci chvění květin, sosen, třtin, chci slyšet ptáky z doubravin. Leč už je tu skepse s maskou zlou. A se zlověstnou účeskou. Dí paní ta; chci-li se pobavit, vše musím kolem otrávit, můj rozmar zlý i posměšek, do lehkých žertů halím vzkřek. Mám ráda barvy křiklavé, až srdce je z toho bolavé a na účet mých obětí roste mých křídel rozpětí. Na místě ptáků, trávy z lad mi známý verš počíná skandovat. Mou slávou, prý, naplněna jest a slavnostmi mojí na počest. 17 Já vyšel jsem jemný, laskavý. A paní, to mne nebaví. Bez květů, trávy zašel den. A já se vracím otráven. 18