DVĚ ŽENY

Antonín Sova

DVĚ ŽENY
Hříšná s ctnostnou v podvečer, který zvony, křikem jásá, vyšly v novou budoucnost, v různé cíle, v různý směr. Hříšnou krásná jala ctnost, ctnostnou hříchu smutná krása. Hříšné tak se chtělo lkát pod obrazem té, jež Pannou. Bít šla hříšným čelem v zem, počala si vlasy rvát a ty oči žhnou a planou pod vlajícím závojem. Ctnostnou první potkal hřích. V křižovatkách ulic vzrůstal, jejích šestnáct smutných let svůdných mužů dojal smích. První hřích ji z hladu zved, ale už jí věrným zůstal. 34