NOC NA VYSOKÉ VYHLÍDCE

Antonín Sova

Do vymřelých ulic tr vpad(Na) a lampami třísknul(Na) Na zlodějské prsty počal hrát(Na) přes arře písknul(Na) Spí čer město ve ších(Na) s propas mnohou(Na) Jen dole bdí zla žlu sníh(Na) s otisky nohou(Na) Že plakal kdo dobře vím(Na) za do rohem(Na) Kdos plačí vyzval věrným(Na) galantním slohem(Na) Od karen zadul trů van(Na) kde hoř host pije(Na) ja zakle pavian(Na) do kláve bije(Na) V tu trnou noc kdy v prohlubních(Na) plovoucích stříšek(Na) se sunul zased svět sníh(Na) le s výšek(Na) zdvih do mne Snů vkle virtuos(Na) své skřipky k bra(Na) hrál obrovskou skladbu Smutku bos(Na) o láskách i zra(Na) Hrál ve mně hrál v dáli a docela(Na) tam v ulic li(Na) jak vlasy mu visely do čela(Na) jak očí žhnuly(Na) Dle úde kláve skákal bos(Na) po střechách jež do tmy plovou(Na) A píseň zahrál ten virtuos(Na) tak stařenovou(Na) O mlá jež plakalo naposled(Na) než zemřelo včera(Na) O posled ni již vydal květ(Na) dnes za večera(Na) O shnilých dubech kde orel snil(Na) nad ukrytým srázem(Na) O pramenu z něhož včera pil(Na) než zřítil se na zem(Na)