PÍSEŇ

Antonín Sova

PÍSEŇ
Počkáme, drahá, k zítřejšímu ránu, než růže rozpučí. Mne k ďáblu zatím, tebe modlit k Pánu se osud smutný naučí. To bývá však, že ten, jejž prosíváme, se věčně neozve, jen mlčením, jehož se obáváme, nás v mrtvé ticho zve. Tak nedoprosivše se spásy naší, my v posled zhřešíme. Hřích bude možná nad modlitbu krasší. Vykoupí?... Nevíme. 75