MEDITACE

Antonín Sova

MEDITACE
A láska lásku časem nepochopí. Bolestí krutou vteřina se temní. Zda vyjasní se? Louky, zdá se, vadnou. Tma hrubých stínů osvětlením zjemní. Žluť hájů plane... Pták se koupá v ní. Je podzim krásný. Slunce plane kmeny. Jdem do své meditace zabráni v kraj životem i smrtí okouzlený. Lze leccos nechápat... Háj zvadnul již, však pták chce teprv zpívat... Slunce zašlo, a my chcem někam přes hory a řeky, my skrytě jdem, sta zvědavců nás našlo. Mhy teplé modrý rozvěšují flór. Jak listy žluté pod nohama chřestí. Lze leccos nechápat,..nechápat,... žal srdcí věřících a srdcí ubitých zoufalé štěstí, i to, že mroucí duše milovat by teprv chtěla... Přissát se a vtělit do atomů, jež hoří světlem dnů a jimiž krok a úsměv žití přelít. 84

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova