TO, CO TAK HÁRÁ V JEJÍM OKU

Antonín Sova

TO, CO TAK HÁRÁ V JEJÍM OKU
To, co tak hárá v jejím oku, snad vášně dávné hořký rys. Je pomsta stará ve hluboku za odmítnutou lásku kdys. U lesa roklí nocí tmavou my přejit musívali z niv. My sami šli s tou vášní dravou, jak nikdy potom, nikdy dřív. Mech ze tmy volal, rosa ze trav, jedlové větve divoce nás šlehaly a balvan zvětrav úžasem svítil v potoce. Tu v šeru, s klenby sosen spadlým, nad klínem rvala ruku mou, já se zdvořilým stiskem schladlým, s odvahou ona zoufalou. A přešly dny a nebezpečí. Dnes lhostejně kol mužem jít. Jak umí mlčet mstivou řečí, jak vyzývavým štěstím žít. 85

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova